Městečko Mamallapuram, kde jsou k vidění jakési „chrámy“ o velikosti jedné běžně velké místnosti vytesané z jednoho kusu kamene, 9m vysoká a 27 m dlouhá zeď posetá reliéfy s výjevy z mytologie a hlavně tzv. „Laboratoř bohů“, kde jsou k vidě...ní obrovské balvany s čistými a rovnými řezy, jaké by byl problém udělat i s dnešní moderní technologií, kruhová díra do skály, jakoby vyvrtaná vrtákem o průměru 1,5 m (jaká byla skutečná hloubka nevím, proto v asi metrové hloubce začínaly kameny, kterými byla zasypána) a tzv. „Krišnova máslová koule“, několikametrový balvan ležící už po staletí na šikmé ploše, který vypadá, jakoby se měl každou chvíli skoulet dolu, ale místní natolik věří v jeho stabilitu, že se chladí v jeho stínu. Také jsme navštívili místní základní školu, kterou Fridrichovi pravidelně sponzorují, jen tři kantoři jsou placeni státem, ostatní ze sponzorských darů (Fridrichovi nejsou jedinými sponzory této školy). Většinu tříd tvoří kouty školního dvora, kde žáci sedí na zemi kolem učitelky. Podobné obrázky jsem už předtím samozřejmě viděl v televizi, ale když jsem stál uprostřed takovéhoto vyučování, uvědomil jsem si, jaké mám štěstí, že jsem se narodil v naší zemi a že i když stále závidíme západu jeho bohatství a nadáváme na naší ekonomickou situaci, je naše „chudoba“ pro velkou část světové populace nedosažitelným snem.