Jedná se o mapu, kterou nalezla skupina historiků v roce 1929. Podrobný výzkum ukázal, že mapa, namalovaná na gazelí kůži, byla vytvořena admirálem tureckého loďstva jménem Piri Reis v roce 1513.

Reis, jehož zálibou byla kartografie, měl díky svému vysokému postavení přístup k tajným dokumentům uloženým v konstantinopolské knihovně. Admirál v ručně psaných poznámkách na krajích mapy přiznává, že mapu nakreslil podle velkému množství zdrojů, z nichž některé pocházely až z roku 400 před naším letopočtem. Mapa ukazuje západní pobřeží Afriky, východní pobřeží Jižní Ameriky a severní část Antarktidy, a zvláště tato část je mimořádně podrobně zakreslená. Co však vědci nemohou dodnes vysvětlit je nejen skutečnost, že Reis dokázal přesně nakreslit pobřeží Antarktidy 300 let před jejím objevením, ale mapa navíc zobrazuje pobřeží ležící dnes pod ledovcem. Geologické důkazy navíc nezvratně dokazují, že lidské oko mohlo pobřeží Země královny Maud spatřit bez ledové přikrývky naposledy někdy kolem roku 4000 před naším letopočtem. Od té doby je již Antarktida pokryta souvislou vrstvou ledu. Americké letectvo porovnávalo v roce 1960 mapu s výsledky švédsko-britské expedice mapující seismický profil této oblasti v roce 1949 a našlo mimořádnou shodu. Nutno ale připomenout, že v této oblasti je tloušťka ledovce zhruba 1.500 metrů.
Ve středověku cirkulovala celá řada map podrobně mapující zejména oblast Středozemního moře, existují i kusé zprávy o existenci tajných map ukazujících neznámé oblasti. Tvrdí se, že Kolumbus jednu z těchto tajných map vlastnil.

Kde Piri Reis načerpal všechny své informace, to není dosud prokázané. Je možné, že se mu do ruky dostaly mapy, které byly kdysi uloženy v knihovně v Alexandrii, což byla nejdůležitější knihovna antické doby. Některé mapy z velké konstantinopolské knihovny se do Evropy dostaly po čtvrté křižácké výpravě v roce 1204.
Mapu v padesátých letech testovala kartografické oddělení amerického námořnictva, po přenesení mapy na povrch globusu se ukázalo, že údaje jsou nečekaně přesné. Podle některých odhadů je podobnou přesnost možné dosáhnout pouze při leteckém průzkumu. Navíc pro některé části mapy byla použita spheroidní trigonometrie, která byla objevena až v prostředku 18. století. Richard Strachan z ústavu Massachusetts Institute of Technology vyvozuje, že vedle trigonometrie bylo nutno znát buď zakřivení Země nebo přímo skutečnost, že je Země kulatá. Výpočet rovnoběžek je navíc pozoruhodně přesný, ale první nástroje pro podobně přesný výpočet byly objeveny Johnem Harrisonem až v roce 1761.
A tak Reisova mapa ukazuje místa Země, které v té době nemohl nikdo spatřit, a ani způsob jejího zhotovení neodpovídá znalostem té doby.